गुरूनहत्वा हि महानुभावाञ् । श्रेयो भोक्तुं भैक्षमपीह लोके ।
हत्वार्थकामांस्तु गुरूनिहैव । भुञ्जीय भोगान्रुधिरप्रदिग्धान् ॥
gurūn ahatvā hi mahānubhāvāñ | śreyo bhoktuṃ bhaikṣam apīha loke | hatvārthakāmāṃs tu gurūn ihaiva | bhuñjīya bhogān rudhirapradigdhān ||
He said it would be better to live by begging than to kill noble teachers and then enjoy blood-stained pleasures.
गुरून्अहत्वाहिमहानुभावाञ्श्रेयःभोक्तुंभैक्षम्अपिइहलोकेहत्वाअर्थकामान्तुगुरून्इहएवभुञ्जीयभोगान्रुधिरप्रदिग्धान्